..na tělo a o těle..

Tělo je prý chrám duše. Tohle moudro jsem kdysi četla v nějaké knize a po pravdě moc jsem tomu nerozuměla. Dnes už, po jistých zkušenostech, mohu říct, že chápu. Začala jsem tomu rozumět současně s tím, jak jsem měnila postoj ke svému tělu, snažila se ho mít upřímně ráda. Ale nejvíc jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem zažívala nemoc.

Jedna ze zásadních myšlenek, které mi má nemoc přinesla, byla ta o čase. Z ničeho nic tu totiž stála celkem krutá realita toho, že už před sebou mám možná jen pár let, kdy budu moci normálně žít. S takovým vědomím se přirozeně dostaví přehodnocování všeho. Všeho, na co jste si dosud mysleli, že máte dost času. Vlastní postoje a náhled na život.

Přehodnocení investice času

Ptala jsem se sama sebe, co jsem sakra dělala tolik let? Čím a s kým trávím svůj čas? Dělám věci, které mě těší, přináší mi radost – nebo mě aspoň vyloženě neotravují? Co jsem sama pro sebe zjistila se dočtete v tomto samostatném článku.

Můj čas je to jediné, co na tomto světě opravdu mám. Mé největší bohatství. Smysluplně strávený čas a vztahy s lidmi (do kterých je opět nutno investovat čas), to je to, na čem opravdu záleží. Rozvíjet vzájemnou lásku, být šťastní..

Kdybyste si teď i vy položili tu otázku, jaké by bylo vaše zjištění? Jak byste se svým časem zacházeli, kdybyste věděli, že už před sebou máte třeba jen pět let života? Co byste konkrétně změnili? A potom vítejte v klubu těch, kteří už vědí co má skutečnou hodnotu..

Tělo je můj chrám

Postupně jsem si taky uvědomila, že mé tělo vlastně jen poslouchá a vyjadřuje to, co já mám uvnitř. Moje myšlenky a pocity se promítají do fyzické podoby právě skrze tento můj chrám. Po všech stránkách dokonalý Boží výtvor, který tu je pro mě. Jen pro mě na celý tento život. Každý z nás je naprostý originál. Skrze naše tělo můžeme prožívat nanejvýš individuálně svou existenci zde na Zemi. Tohle je přece úžasné! 🙂

Když si to takhle přeberete, není už jiná možnost, než být k sobě laskavý. Hýčkat se, nebýt na sebe přehnaně přísný, dopřát si to, po čem toužím, dělat to, co opravdu chci, dovolit si být šťastní každý den.

 Uvědomuji si každý den, že mé tělo je hmotným zobrazením mé duše. Stejně jako můj domov – můj prostor je odrazem toho, co nosím uvnitř.

Pokud jste dosud vnitřně nepřijali svůj chrám v lásce – takový jaký je – i s nedokonalostmi, které jsou nedokonalé jen v našem pohledu na svět – bych chtěla poradit: vaše tělo není „jen tělo“. Je to dar od Boha a jako takový bychom ho měli chápat. Nejde přece nemilovat zhmotněný boží záměr. Milujete ho? Milujete ho dostatečně?

Můžete si zkusit v mysli představit jednotlivé části svého těla a sami se naladit na to, jestli je máte upřímně rádi. Pokud ne, tak proč? Slouží vám dobře? Zaslouží si vaši lásku? Určitě ano.. Zkuste si tohle procítit, zeptat se svého těla, jak to vnímá, kde není dost lásky..

Všechno, co zahrnuje Vaše tělo je ve skutečnosti naprosto dokonalý nástroj, který Vám bude sloužit, dokud budete prožívat tuto fyzickou realitu.

Je tu ještě jedna věc, na kterou jsem přišla docela nedávno: tělo je naprogramované ke zdraví a pokud mu v nebudeme bránit našimi myšlenkami a strachy, zdravé také zůstane. Zkusme mu tu práci trochu ulehčit a netrávit naše tělo jedy v potravinách a kosmetice.. Milujme tedy své tělo i sami sebe.

Tělo je dokonalý nástroj. Proto mu nepřekážejme v práci svými negativními myšlenkami a obavami. Za to nám bude skvěle sloužit tak, jak je naprogramováno Bohem.

Zkuste teď ocenit své tělo za skvělou práci. A také se dívejte na sebe do zrcadla s láskou ..i po ránu 🙂

Pokud potřebujete podporu na své cestě, vyzkoušejte metodu, kterou jsem sestavila a je speciálně určena na ráno 😉 Volně ke stažení tady.

Jste skvělí už jen proto, že se zajímáte, přemýšlíte, snažíte se, třeba už i reálně něco ve svém životě měníte. Každý jsme důležitý a změna u jednoho člověka může způsobit změnu k lepšímu u dalších. Když budete šťastnější Vy, bude zase o něco lépe na světe. Za to Vám děkuji!

Poznámka na závěr: Pokud tu mluvím o Bohu, nemám na mysli Boha v pojetí některého náboženství. Pro každého je Bůh někým/něčím jiným. Mám ale za to, že opravdu všichni, včetně zarytých ateistů máme hluboko uvnitř sebe vědomí, že pocházíme z něčeho většího, než jsme my sami. A naše vlastní buňky dobře vědí, že jsme součástí jednoty, kterou někdy pojmenováváme Bůh.

 

Komentáře

Podobné články

Mou cestou je inspirovat k opravdovějšímu prožívání skze nalezení lásky k sobě. K lepšímu životu díky uvědomění a změnám, ať už v myšlení nebo v prostoru. Více informací o mně se dozvíte zde

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This